QRP 2010
QRP contest 2010
Jako každý rok i letos jsme si chtěli v QRP závodě vyzkoušet něco jiného, než náš obvyklý Železňák. Také jsme se nechtěli vracet na místa, která jsme si v QRPčku už vyzkoušeli. Rozhodnutí jako obvykle padlo na poslední chvíli. Nakonec vyhrál Oldříšský vrch, kam jsme se chtěli podívat už loni.
Z Plzně jsme odjížděli v sobotu odpoledne. Akuální počasí ani předpověď nebyly úplně nejlepší, ale odradit jsme se nenechali. Cesta na Oldříš je docela dlouhá, takže na kopec jsme se dostali až chvíli před západem slunce. Počasí bylo vcelku rozumné, tak jsme se hned s chutí pustili do stavby.
Na rozdíl od loňska jsme nechali doma dlouhou M2, takže jsme na obvyklý stožárek dávali jen krátkou devíti elementovou DK7ZB. To dovedlo nejmenovaného člověka výpravy k nápadu, že si zjednodušíme práci a že teda celý stožár zvedneme najednou i s anténou a až pak vykotvíme. Odpor zbytku výpravy byl příliš slabý, tak jsme to tak zkusili (konec konců s o málo kratším stožárem to máme úspěšně vyzkoušené z opravy 4x9 element).
Stožár jsme zvedli bez zásadních problémů. Horší už bylo ho udržet nahoře. Já s Milošem MZM jsme drželi proti sobě dvě kotvy a Honza NP nám u paty pomáhal to vyrovnávat. To by ještě tolik nevadilo, kdyby čtvrtý člen výpravy šel zatloukat kolíky a kotvit. Jenže jezevčice Zdenička se k tomu neměla a nikdo další už na kopci nebyl. Tohle jsme prostě nezvládli. Navíc bylo jasně vidět, že stožár sice dokážeme dolů sundat, ale rozhodně ne beze ztrát na materiálu.
Po pár neúspěšných pokusech se ale řešení našlo. Miloš použil šroubovák, který měl náhodou u sebe jako provizorní kotevní kolík, takže si uvolnil ruce a mohl začít zatloukat kotvení definitivní. Mezi tím se už úplně setmělo, takže konečnou úpravu kotev jsme museli nechat až na ráno.
Celá akce nás duševně vyčerpala natolik, že jsme se rozhodli zbytek práce nechat na ráno. Tak jsme jen nažhavili PA na dřevěné uhlí, trochu pojedli, popili a šli jsme spát.
Ráno jsme vstávali odporně brzy. Bylo třeba zapojit vnitřek a postavit druhý stožár. To už se zadařilo bez problémů, takže jsme byli půl hodiny před závodem připraveni vyjet.
Závod jsme začli v sestavě na runu já, na searchi Miloš MZM a jako živý rotátor Honza NP. V QRP závodě se pochopitelně na výzvu nedá očekávat nával jako při Polňáku, ale začátek byl mizerný i na to, na co jsme z QRPčka zvyklí.
Opustili jsme teda výzvu a začli jsme s Milošem hledat oba. Takto se nám nějaká spojení dělat dařilo, hodně nám také pomohla aktivita na KST chatu. V průběhu závodu jsme výzvu zkusili ještě párkrát, ale bez valných úspěchů. Valná většina spojení byla tentokrát vyhledaná a těžce vydřená. Na spoustu stanic se vůbec nedalo dovolat i když měly signál silný. Tentokrát to prostě byla bída a osobně jsem se nejmíň poslední hodinu vážně těšil na to, že závod konečně skončí a my se přestanem trápit.
Na počet spojení byla nejlepší první hodina, ale i to bylo jen 30 QSO s mizerným průměrem 186 km/QSO. Bodově nejlepší byla druhá hodina (6086 bodů) a pak už to šlo od desíti k pěti. Nakonec jsme skončili s 91 QSO a pouhými 21 500 body.
Balení po závodě šlo tentokrát řekl bych docela rychle, takže jsme chtěli odjet. A tady jsme si vybrali největší průvih závodu. Auto odmítlo nastartovat, protože byla vybitá baterka. Že není v nejlepším stavu jsem věděl, ale bohužel jsem podcenil, co to také může znamenat. Ono když auto nenastartuje na silnici, pokud možno někde na kopečku, je to sranda. Auto bylo samozřejmně nacpané po střechu (včetně), takže jsme ho ve třech dokázali jen tak tak utlačit. Louka byla navíc hodně mokrá, takže jsme se s ním krásně bořili. K silnici to bylo možná sto metrů, ale auto jsme tam tlačili přes hodinu. Za tohle se klukům vážně omlouvám.
Ale už je to celé za námi, takže naslyšenou ve VHFku.
Za OK2M sepsal Martin OK3MAD.
Doplnění od Miloše OK1MZM
Chtěl bych moc poděkovat všem členům z OK1ONA/OL1C - Zdeňkovi OK1UZW, Pavlovi OK1IPS, Jirkovi IEC a Honzovi OK1TIC za vstřícnost a zkrátka za to, že jsou živým důkazem toho, že Hamspirit stále existuje.
73! Miloš OK1MZM