I. subregional 2009

23cm

Příprava na I. subr začala hned po UHF dni rekordů. Z něj nám zbyl restík v podobě originál DB6NT, který se Láďovi OK1USW sice podařilo sestavit a zprovoznit, ale už ne změřit. Měření jsme naplánovali hned po A1, ale "objektivní důvody" způsobily, že se celá sestava dostala na měřicí stůl až dva týdny před závodem.

1. subregional 2009 OK2M

Ukázalo se, že DB6NT sice lze oživit šroubovákem a diodovým detektorem, ale pak se nesmí připojovat na spektrák :-) Protože součástí řady měření byla i měření fázového šumu našich rádií, tak se ukázalo, že TS-850 musí mít nastaveny všechny ovládací prvky na maximální výkon (PWR, CAR, MIC), jinak z ní leze opravdu pěkný svinčík.

Nepodařilo se rozběhat PA s TH-308, tak jsme museli vzít za vděk tranzistorovým PA 150W (120W na feedu) a 60W (35W na feedu díky nevhodnému kabelu). Jinak byla sestava stejná jako minule, tj. dvě paraboly 1,8 m s LNA, DB6NT, LT2S a TS-850.

Postavit se všchno podařilo včas a chvilku po začátku závodu jsem začal vysílat výzvu. Prvních několik hodin Dan OK1XDF ještě zápasil s různými problémy na dvoumetru, tak nebyl čas na rozběhání internetu. A bylo to poznat. Spojení byla, ale končila před hranicí 200 km. Kolem 16:30 ji protrhl DK5WO 562 km. Následovali DK9TF 502 km a naši známí uživatelé Tučňáka DR5A 535 km, kteří se nakonec udrželi v TOP 10.

S chatem jdou spojení lépe a radostněji. Daří se v poslední době už standardní IZ4BEH a I4LCK. Od 22 UTC ale nejsem schopen udělat ani domluvené QSO na 300 km. Pohled na parabolu hovoří za vše - námraza na pletivu a na krytu ozařovače. V 23 to balím a jdu si dát osm hodin spánku.

Ráno jsou slyšet Slovinci. V devět dělám tradiční ODX IQ1KW 743 km. Následuje IK3COJ krásným sidebandem. Probouzí se i Holandsko, čili PA6NL a PI4GN. Bohužel ON4SHF mají technické problémy s 23cm. Probojovávám se na východ, který byl v sobotu zavřený zřejmě kvůli frontě. Dělám ale jen OM8A a vydřeného HA8V. Podmínky na východě zřejmě nic moc, zakončuji sedmdesátým spojením s čajovými OK2KJT, kteří mi dávají 026.

Celkově necelých 20800 deklarovaných bodů. Průměr ke konci zkazilo několik blízkých DL, tak je jen 297 km/QSO :-) Výsledek řekl bych velmi slušný na 1. subr, uvidíme, s čím přijde konkurence a kolik seškrtá vyhodnocení.

Po celou dobu jsem měl pocit, že horní anténa buzená 60W moc neposlouchá. Spojení jsem dělal prakticky jen na spodní, snad s výjimkou vyloženě krátkých QSO do 150 km. Bohužel nebyl čas ani vůle otestovat to pořádně. Stanic bylo poskrovnu a majáky na našem kopečku neslyšíme. To je tedy otazníček do příště.

• 
  Pózující OK1ZIA
• 
  Namrzlé antény
• 
  Hamshack

73 Láďa, OK1ZIA

2m

Letošní I. Subregionál z pohledu 144 Mhz teamu OK2M.

Přestávka po sezóně 2008 byla krátká i dlouhá. Ono totiž záleží na úhlu pohledu. Z pohledu technika je to vlastně hrozně málo času. Po sezóně se musí ledacos opravit a hlavně se musí dobudovat nová technika, aby se vývoj pohnul trochu dopředu. A na to je samozřejmě vždy času málo. To samé je to s odpočinkem. Já osobně se většinou v listopadu už těším na přestávku. Na druhé straně každý správný závodník nevydrží dlouho zahálet a dřív nebo později se začne těšit, kdy už to zase vypukne. Pak je samozřejmě přestávka hned zbytečně dlouhá.

Jaká opravdu byla tedy letos sezónní přestávka pro 2 m team OK2M? Především poměr odpočinku a budování nových věcí byl oproti minulosti významně lepší pro budování. Tedy v průměru a jak u koho. Ten, kdo se postaral o narušení obvyklého klidného a hlubokého spánku OK2M, byl Pepa TKP (ostatně kdo jiný než šéftechnik by to měl být). Kupředu se pohnulo několik věcí, které už byly více či méně rozpracované i několik let. Hlavní dvě (ale ne jediné) z toho byly RX cesty a nový anténní systém. RX cesty obnášely nový systém přepínání poslechu z multibeam systému a nové LNA pro všechny systémy. Bohužel se shodou nepříznivých okolností podařilo dokončit pouze jeden LNA. A ani tento jeden LNA se nakonec příliš neuplatnil, ale o tom až dále. Nový anténní systém je „milované dítě“ Pepy TKP a je to produkt jeho slabosti pro věci neobvyklé a tak trochu megalomanské. Dost často se mu takové věci daří, což je případ například naší oblíbené 96 el. group na 70 cm. V případě 56 el. group na 2 m mu bohužel štěstí už tolik nepřálo, ale k tomu se také dostanu dále.

Do přípravy 2 m vybavení těsně před závodem jsme se zapojili ještě já a Martin MAD. Kromě úprav stávajícího zařízení kvůli připojení novinek bylo třeba zvládnout vylepšení některých periferních záležitostí jako rotátory. Nakonec se to všechno po večerech v týdnech těsně před závodem více méně povedlo. Zůstalo pár drobností, které se „pominuly“ s obvyklým odkazem „dodělá se to na kopci“.

Plán odjezdu na samotný závod byl celkem jasný. Dostat co největší množství materiálu a lidí na kopec nejlépe už v pátek dopoledne, aby bylo dost času na stavbu zařízení včetně novinek. Jediný otazník bylo počasí, ale to nám kupodivu celkem přálo. Ještě dva týdny před závodem to vypadalo, že na naši oblíbenou louku se budeme muset sněhem prokopat. Naštěstí vyšší teploty vykonaly své a tak to bylo bez problémů. Komplikace přišly odjinud. Můj plán na páteční dovolenou se pod údery různých potíží v práci začal hroutit. Zůstalo z něj mírně nejistých půl dne dovolené a možná ještě nejistější nějaká ta hodina navíc podle situace. Nicméně ani to mi nebylo nakonec dopřáno. Teoretické hodiny navíc samozřejmě vzaly za své, protože v práci nešlo vše ani zdaleka tak jak by mělo. Takže zbyl ten půlden dovolené, ale objevila určitá nečekaná rodinná záležitost, která mě znemožnila odjet z Plzně dřív než v pozdním odpoledni. Možná si někdo řekne proč by moje zdržení mělo mít nějaký zásadní význam. Ono by asi skutečně nemělo, ale po určitém „zaskřípání“ v organizaci (radši nebudu blíže rozebírat) došlo k tomu, že jsem zablokoval odjezd Pepy TKP. V Plzni totiž nezbyl nikdo další, kdo by pomohl z nakládáním „dvoumužných“ částí vybavení. Tak se stalo, že na kopci byly sice nějací lidé, ale auta s materiálem byla v Plzni. Suma sumárum se na kopci něco zásadního mohlo začít dít až v pátek večer. Nakonec v pátek podařilo v podstatě jen dopravit materiál z „meziskladu“.

Po poměrně studené noci strávené ve spacích pytlech pod stanem jsme od sobotního rána začali konečně intenzivně budovat 2 m zařízení. Pořád byla naděje, že se nám do začátku závodu podaří dát dohromady kompletně vnitřní části zařízení a dva ze tří anténních systémů (s novou 56 el. jsme už dopředu počítali až někdy v průběhu závodu). Stará prověřená 17 el. M2 na vysunovacím 20 m stožáru je obvykle celkem bez potíží a dá se říct, že tomu tak bylo i tentokrát. Potíž se projevila až později při provozu. Stejně tak je „vyřešená věc“ i hlavní systém 4x 9 el. DK7ZB. Spolyká sice více času, ale nejsou s ním větší potíže. Tentokrát se mi sice podařilo nechat v Plzni kladku a lano na zvedání přes jehlu, ale tady nám pomohl MW team svojí sadou a tak jsem byl ušetřen výletu do Plzně. Vnitřní část jako obvykle pozapojoval Martin MAD (je v tom čím dál tím lepší) a tentokrát se mu to povedlo myslím dost rychle. S Pepou TKP jsme se domluvili, že nové věci otestujeme v jednom systému a tak zůstal jediný dodělaný LNA zatím ležet ladem a čekal na dostavění 56 el. group.

Počasí se zatím postupně horšilo a začal padat sníh (v průběhu závodu ho na louce byly 2-3 cm). Nakonec jsme to tedy do začátku závodu (a to nejen kvůli počasí) bohužel nestihli. Teoreticky bylo asi možné s jedním systémem (M2) začít více méně včas, ale přednost dostalo vybudování hlavního 4x 9el. DK7ZB. Ve chvíli, kdy jsme chtěli začít se závoděním se přišlo na problém s notebookem pro deník (nenahrával provoz z pásma) a bylo nutné udělat „rošádu“. To bohužel ukouslo další minuty závodu.

První QSO se tedy v deníku objevilo až v 15:09 UTC a Miloš MZM se vydal stíhat ostatní co vyrazili do závodu o hodinu dřív. Skoro to vypadalo, že se už v klidu závod rozjede. Počítal jsem sice s tím, že bude nutné ještě zapracovat na 70 cm a dostavět třetí 2 m systém, ale bylo to horší. 70 cm jsme sice kvůli mnoha různým problémům s lítostí nakonec vzdali a třetí 2 m systém jsme odložili na nedělní ráno kvůli počasí a tmě, ale na 2 m se to nevyvíjelo dobře. Rotátor 17 el. M2 se začal točit jen na jednu stranu a vysunovací stožár musel dolů včetně demontáže antény a rotátoru. Druhý stejný rotátor, který obvykle vozíme zůstal v Plzni a tak nezbylo než se pokusit na místě zjistit kde je problém. Zdálo se, že se to podařilo. Vypadalo to na mechanickou závadu, kterou se nám podařilo odstranit a celý systém šel zpátky nahoru. Nicméně radost z opravy byla předčasná. Rotátor se choval úplně stejně. Nakonec musel tedy zůstat v tomto stavu, kdy v jednom směru se dal otočit je velmi pomalým postupným „doťukáváním“. Prostě jako závodní anténa to bylo nepoužitelné. Takže na 2 m bylo jasné, že nejméně do rána jedeme jen s jedním systémem.

Na pásmu se zatím Miloš MZM a Honza NP snažili, aby se naše ztráta ze začátku závodu pokud možno snižovala. Začali jsme řešit vystřídání operátorů, ale ukázalo se, že to jak jsme já a MAD „jeli“ při přípravě závodu v Plzni a i tady na kopci „na doraz“, se promítlo do naší totální nepoužitelnosti pro závodění v dané chvíli. Oba jsme potřebovali alespoň 3 – 4 hodiny spánku, což nebyla pro unavené MZM a NP moc dobrá zpráva. Tím se ovšem vyčerpaly hubené zásoby 2 m operátorů v OK2M. Nakonec se projevil snad jediný pozitivní aspekt toho, že jsme vzdali 70 cm. Ke 2 m se ve 21:16 UTC posadilo 70 cm duo Zdeněk RM a Honza MAQ. V dané situaci to byl dar z nebes. Vydrželo jim to až do 01:21 UTC a to mě dalo šanci se krátkým spánkem alespoň trochu „oklepat“. Vystřídal jsem tedy Zdeňka RM a za asistence Honzy MAQ na druhém TRX, který měl ještě nějakou energii nazbyt, jsem se pustil do nejméně oblíbené noční mrtvolné části závodu. Jako obvykle to bylo utrpení, které pro mě ukončil až Honza NP svým vystřídáním v 6:26 UTC. Nakonec zase ve spolupráci s MZM vydržel až do 12:05 UTC, kdy se na úplný konec závodu posadil k rádiu už relativně odpočatý Martin MAD.

V neděli dopoledne se také vyřešila otázka třetího 2 m systému. 56 el. group ležela v sestaveném stavu na podpěrách připravená na zvedání přes jehlu. A tady se právě ukázalo, že Pepa TKP tentokrát (alespoň pro danou chvíli) v budování svých megaprojektů neuspěl. Ukázalo se, materiál trubky, která je použitá jako jehla pro zvedání systému nemá nejmenší šanci vydržet zvednutí systému. Žádný spásný „plán B“ nebyl k dispozici a tak jsme třetí systém odepsali. Tím pádem bylo možné LNA připojit na konec závodu k 4x 9el. a alespoň malinko vylepšit šance na slušný výsledek.

Teď něco konkrétnějšího o tom jak to vypadalo na pásmu. Přes pozdní začátek to nakonec zprvu nevypadalo zle. Mezi 15-23 UTC do logu přibývaly spojení slušným tempem a bodový zisk se pohyboval mezi 9 až 19 tisíc bodů za hodinu. Jen průměr na QSO nebyl příliš vysoký. Na první subregional se ve slušném množství objevily např. stanice z YU. Od 23 do 01 UTC se ještě povedlo udělat 8 a 7 tisíc bodů za hodinu, ale pak přišel propad na bodový zisk kolem 2 tisíc bodů na hodinu, který trval 01 až do 07 UTC v neděli. Sice se v té době podařilo „ukořistit“ budoucí ODX YU7ACO (KN05, 760 km), ale na toho se závod nevyhrává. Nicméně ráno při kontrole konkurence se zdálo, že na počet spojení se nám naší ztrátu ze začátku daří slušně dohánět. Pak ovšem přišla věc, která už se nám několikrát stala. Místo aby se závod opět rozjel a spojení do logu začala přibývat, byl konec vlastně nemastný a neslaný. Ještě mezi 09-11 UTC se podařilo přidat do logu cca 20 tisíc bodů, ale jinak to už nestálo za moc. Nevím jestli se dá najít souvislost tohoto jevu s něčím konkrétním (podmínky, přílišná únava operátorů?), ale občas se nám to prostě stane. Konkurence se nám tím pádem definitivně vzdálila. Pěkně (a hlavně trefně) naše pocity vyjádřil Miloš MZM, když řekl: „Nebýt výsledku ostatních, řekl bych dobře odjetý I. Subregional“. Konečný pohled do logu tedy vypadá asi takhle:

595 QSO
190 tis. bodů
320 bodů/QSO

WKD DXCC:
338x DL
19x PA
106x OK
21x 9A
15x I
a dalších 12 zemí

WKD WWL:
26x JO31
14x JO30
18x JO40
18x JN49
11x JO32
a dalších 66 WWL

(DXCC a WWL – 5 prvních podle bodového zisku)

ODX:
YU7ACO KN05 760km

Po závodě se nám podařilo už celkem úspěšně všechno zabalit a dojet domů. Jenom mě osobně připadalo, že to všechno trvalo nějak dlouho. Možná to bylo tím, že se na mě opět začala projevovat drtivá únava, kterou se krátkým spánkem podařilo zahnat jen na chvilku. Do května máme určitě co dělat a nad čím přemýšlet. Doufám, že bude méně problémů a více závodění...

Dan OK1XDF

70cm

První subregionál je otázka počasí. Sázka do loterie. Na jedné straně je to boj s bahnem, na straně druhé boj se sněhem. S těmito obavami jsem sledoval vývoj počasí a v sobotu ráno vyrazil na kopec. Po cestě jsem vyzvednul v Plzni Honzu MAQ a po 9té hodině přijíždíme na kopec. Je ale třeba uvést, že v Blovicích jsme na náměstí kupovali pití a počasí se tvářilo velice rozumně. V té době bylo polojasno, občas se ten puchýř objevil dírou v obloze a teplota nad nulou byla příjemná.

Bohužel už při stoupání do kopce došlo k razantní změně. Slabý déšť se změnil v ledové krupičky a sníh a narůstající ledový vítr nevěštil nic dobrého. Na kopci po vystoupení z auta jsem se okamžitě musel přebalit do teplejšího oblečení, narazit čepici a kapucu zimní bundy. Během pár km cesty a během několika set metrů nad mořem rozdíl třídy v počasí.

Bohužel díky problémům 2m týmu nestálo v závodní poloze takřka nic. Takže jsme s Honzou vyrazili na pomoc 2m týmu s tím, že na 70cm pásmo je času dost. Bohužel počasí se postupně zhoršovalo a začala padat mlha. Nicméně se podařilo pomoci postavit dva systémy na 2m a závod tak pro toto pásmo mohl začít.

Na místo, kde ale mělo stát našich oblíbených 8 x 12el, se bohužel postavilo 4 x 9el na 2m a tak nám nevycházel přívodní kabel k elektrice. Už jsme chtěli systém degradovat na 4 x 12el, abychom se vešli mezi s kotvením a přívod dosáhnul. Nakonec se to postupně vyřešilo zapůjčení delších koaxiálních přívodů a mohlo se začít se stavbou. V té zimě ale natáhnout dost těsné ložiska na zmrzlou duralovou trubku a protáhnout veškeré kabely šlo, alespoň tedy mě, hodně mizerně. Takže jsem rezignoval a jedině snad pomoc Dana XDF a neutuchající odhodlání Honzy MAQ mne vrátilo zpět do mrazu k práci z teplého stanu a s kafem v ruce. Jenže počasí nám přestalo hrát na ruku. Mlha začala houstnout a voda začala létat vodorovně. Dural začal omrzat a teplota spolu s časem nevěštila nic dobrého. Než jsme stačili protáhnout kabely a ložiska a přejít k montáži antén, byl stožár ležící na zemi prakticky pod sněhem. Navíc se začalo stmívat a mlha houstla, takže ve finále nebylo vidět od jedné kotvy k druhé a tak zvednutí stožáru v této situaci nepřipadalo v úvahu. Nabylo by vidět na antény, jestli se protočí pod kotvou, jestli jsou kotvy správně napnuté atd. Prostě jsme rezignivali na situaci. Navíc začít stavět stan a nosit zařízení v tomhle počasí do stanu, na zem do sněhu pokládat prodlužovačky a v zimě to propojovat se mi opravdu nechtělo. Navíc stan má tu nevýhodu, že po obvodu jeho plachta nedosahuje až na zem, takže pod něj silně fouká. Utěsnit ho, znamenalo chodit s lopatou cca 60m tam a zpět a ze sněhu vystavit po obvodu hráz. V tom počasí to byla šílená představa, takže jsem výstavbu vzdal a přesunul na ráno na neurčito.

Dobře jsem udělal, protože když jsem viděl v noci (procházka venku na cigáro) jak jsou kotvy, stožár i prvky na anténách obaleny námrazou, tak se ani nedivím, že to klukům nefungovalo jak mělo, nebo jak by si představovali. Dokonce došlo i k tomu, čemu se vyhýbám pokud možno obloukem - sednout si na 2m. Dan a další po té práci v zimě toho měli plné zuby, k tomu se přidala nevyspalost z pracovních a domácích povinností během týdne a tak jsem musel zaskočit s Honzou MAQ i tady. Zpočátku jsem měl obavy, ale nakonec se to ukázalo jako liché a provoz byl bezproblémů a logoval jsem, co zavolalo. Občas otočil s anténou, přepnul na druhou anténu, občas chytnul klíč a zahrál si na "klofáku", no prostě pohoda. Tady jsem vydržel asi 4,5hodiny a do logu přihodil společně s Honzou 120 QSO. Po směně jsem zabušil jsem do Danovo spacáku, aby nás šel vystřídat. Moc se mu z teplého pelechu nechtělo.

Zato já jsem rád vklouznul do spacáku a společně se mnou i pes Zdenička. Zřejmě se jí chudince nechtělo spát u páníčka, kterým je Martin OK3MAD. Ani se tomu psu nedivím. Martin chrápe, jak když řeže pilou a zase venku ležet na hlíně taky nejde, ostatně pes se klepal až hrůza i poté, co si vlezl ke mě do spacáku.

Ráno jsem se probudil, obloha nic moc a vyštrachal se ven. Stožár na 70cm stále pod sněhem a vzhledem k času, který byl do konce závodu, jsem se rozhodl nepokoušet osud a naopak začít s demontáží toho, co jsme pracně složili. Měl jsem tak čas pomoci Pepovi TKP se zvednutím jeho obludného monstra 4 x 14el na 2m pásmo. Bohužel tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, atd. No prostě se stalo, že poprvé se nepodařilo Pepovo projekt zvednout. Váha, výška stožáru, materiál atd. no prostě to nešlo. Takže opět demontáž, aniž by to šlo nahoru. Závod se dokodrcal do konce a začalo se balit.

Všechno rozebrat, poskládat na hromádky a připravit k transportu. Bohužel mne pracovní povinnosti odvolaly o něco dříve, takže jsem musel odjet a nemohl se účastnit transportu materiálu k uložení. Ale i tak jsem pomohl s demontáží 2m náčiní, 70cm monstra a trochu i na mikrovlnnách, prostě kde bylo potřeba.

Závěr je jednoduchý. Počasí se prostě ukecat nedá a když nejsou lidi, nedá se pak vůbec nic. Ale to je život. Příště (jestli vůbec nějaké bude) to bude chtít lépe zorganizovat a po zkušenostech se lépe připravit. Takže snad na slyšenou na 70cm.

Zdeněk OK3RM